Šerpa Apa: „Lidský život je důležitější než dosažení vrcholu…“

Jak jsem se stal šerpou…

„Vyrůstal jsem v chudé rodině v malé vesnici Thame v nepálském okrese Solukhumbu. Už jako malý jsem musel pomáhat rodině vydělávat na živobytí. Jezdil jsem se strýcem do Tibetu přes Himálaj, abych vyměnil sůl a další zboží, které v mé vesnici nebylo k dostání. Když jsem si uvědomil, že si mohu vydělat peníze v turistickém průmyslu, vrhl jsem se do toho a stal se nosičem.

Jednou mi dánská skupina, se kterou jsem byl, navrhla, že bych měl přestat pracovat a jít raději do školy. Slíbili mi stipendium. Nastoupil jsem do školy v Khumjungu s ambicí stát se lékařem. Do školy jsem chodil každý den tři hodiny pěšky, tam i zpátky. Neměl jsem doma čas na učení ani na úkoly.

Když mi bylo dvanáct let, zemřel mi otec. Máma zůstala se šesti dětmi bez příjmu. Neměl jsem jinou možnost, musel jsem se vzdát svého snu stát se lékařem. Opustil jsem školu a vrátil se k práci nosiče. Poté jsem se stal trekingovým průvodcem a nakonec horolezeckým šerpou. I přes svůj malý vzrůst jsem tvrdě pracoval a svým nadřízeným a zahraničním klientům dokázal, že v tomto oboru mohu vyniknout. Postupem času jsem si získal jejich důvěru a stal jsem se sirdarem, hlavním šerpou.“

HORSKÝ VŮDCE

Měl jste nějaký vzor, když jste jako horský vůdce začínal?

Ano, mými vzory byli šerpa Tenzing Norgay a Sir Edmund Hillary.
Sir Edmund Hillary vybudoval v naší komunitě školy a zdravotní kliniky poté, co spolu s Tenzingem Norgayem jako první lidé vystoupili na Mount Everest. To změnilo životy našich lidí. Vždycky jsem chtěl být jako on a nějakým způsobem komunitě pomáhat.

Jaké dovednosti jsou klíčové pro to, aby se člověk stal úspěšným horským vůdcem?

Být horolezcem a horským vůdcem je riskantní záležitost. Musíte mít za sebou spoustu zkušeností a výcviku. Musíte mít důvěru ve své schopnosti. Musíte být schopni otočit svůj tým a vzdát se cíle expedice, pokud zjistíte, že situace v horách není bezpečná.

Jak se připravujete na každou expedici, nejen fyzicky, ale i psychicky?

Vždy si dopředu zkontroluji vybavení. Dbám na to, aby byli dobře připraveni i moji šerpové. Zkontroluji i jejich vybavení, poradím jim, co si mají pořídit, pokud si myslím, že jim něco chybí. Pomáhám své skupině nakupovat potraviny a kyslík, aby vše vystačilo po dobu expedice. Psychicky se zaměřuji jen na svůj cíl, kterým je dostat své klienty na vrchol. Snažím se nemyslet na nic jiného.

Jak řešíte krizové situace v horách, například zranění nebo náhlé změny počasí?

Pokud se počasí na horách zhorší, vezmu svůj tým dolů do základního tábora, kde si zhruba týden odpočinou, dokud se počasí nezlepší, a zkusíme to znovu. Pokud nemáme dostatek času na další pokus, výstup odvolám. Náš život je důležitější než dostat se na vrchol, dosáhnout cíle. Hora tam bude vždycky. Pokud dojde ke zranění člena týmu, zmobilizuji všechny prostředky, které mám, abych ho dostal do bezpečí. Záchrana života je pro mě na hoře prioritou číslo jedna.

Mnoho lidí přichází do hor s cílem překonat sebe sama. Jaké strategie používáte, abyste motivoval své klienty, když se dostanou na hranici svých sil?

Když na Mount Everestu zjistím, že někdo dosáhl svých limitů, vždy se ho snažím přesvědčit, aby se otočil. Jejich rodina a život jsou důležitější. Vždy se mohou vrátit lépe připraveni.

Zažil jste někdy okamžik, kdy jste pochyboval o tom, že byste měl pokračovat ve vedení expedic?

Vedení expedic je riskantní podnik. Protože jsem nemohl pokračovat ve škole, neměl jsem jinou možnost než vést expedice. Kdybych měl na výběr, do této činnosti bych se nepouštěl. A co mě vždy přimělo pokračovat? Hrdost, že jsem pomohl klientům dostat se na vrchol. Vidět radost v jejich tvářích.

V roce 2011 jste stanul na vrcholu Everestu po jednadvacáté. Až do roku 2018 jste tak držel rekord v počtu výstupů na tuto horu. Proč jste se rozhodl s lezením přestat?

V roce 2011 jsem na přání rodiny ukončil horolezeckou činnost. Moje rodina už nechtěla, abych dál riskoval život.

Pak jste se věnoval i osvětě a pomoci horským komunitám. Co vás k tomu vedlo?

Chtěl jsem, aby na tom byly mladší generace šerpských dětí lépe, aby mohly chodit do školy, měly v životě lepší možnost volby. Aby nemusely chodit s klienty do hor jako já. Proto jsem založil nadaci (apasherpafoundation.org), která pomáhá školám v Nepálu. Většinu času teď věnuji rozvoji vzdělávání dětí. Spolu se členy nadace vodíme jednou ročně trekaře k úpatí Mount Everestu. Po cestě navštěvujeme školy, kterým pomáháme, abychom se dozvěděli, jak se jim daří, a zjistili, zda něco nepotřebují.

Co všechno obnáší vedení výpravy, aby byla bezpečná i pro méně zkušené horolezce?

Než se vydáme na horu, svolám v základním táboře schůzku se svou skupinou. Informuji klienty o bezpečnosti a žádám je, aby nikdy neskrývali žádné zdravotní problémy. Někteří totiž mají tendenci svou zdravotní situaci zatajovat, protože se bojí, že by nemuseli dostat další příležitost k dosažení svého cíle. Žádám je, aby to nedělali. Jak už jsem říkal – hora tu bude vždycky. Život je důležitější.

Jaké největší oběti jste musel tomuto povolání přinést?

Největší obětí je opustit na několik měsíců rodinu a nevědět, jestli se k ní ještě někdy vrátím.

Co bylo na práci horského vůdce nejtěžší?

Ztratit přátele a spolulezce, se kterými jste se na hoře potkal.

Ztratil jste někdy klienta?

Nikdy se mi nestalo, že bych při průvodcování na Mount Everestu o klienta přišel.

V roce 2012 jste vedl expedici, která jako první dokončila Great Himalaya Trail považovaný za jeden z nejtěžších treků na světě. Jak na to vzpomínáte?

Bylo to velmi náročné. Fyzicky i psychicky to bylo těžší než vylézt jednadvacetkrát na Mount Everest. Trvalo nám 99 dní, než jsme trek dokončili. Během této cesty jsme urazili zhruba 1 600 km, prošli celý Nepál od východu na západ. Bylo velmi náročné překonávat vysoké průsmyky v odlehlých oblastech. Na některých místech jsme měli potíže s nalezením cesty. Navíc jsme neměli k dispozici vhodné jídlo, hodně jsem během cesty zhubl.
Hlavním cílem expedice bylo zvýšit povědomí o změně klimatu u odlehlých komunit a také poznat jejich příběhy, které se změnou klimatu souvisejí. O našich zjištěních jsme vypracovali zprávu a předložili ji nepálské vládě.

INSPIRACE A ZKUŠENOSTI

Máte nějaký specifický rituál před začátkem každé expedice?

Než se vydáme na jakoukoli horu, provádíme púdže (rituály) u nás doma nebo v nejbližších klášterech. Žádáme bohy o náš bezpečný návrat. Když dorazíme k úpatí hory, provedeme jako tým púdžu znovu. Bez absolvování tohoto rituálu na horu nevkročíme. Je to nutnost.

Jak se cítíte, když vidíte, jak turismus ovlivňuje život v horách?

Můj celkový pohled na cestovní ruch je pozitivní. Naše komunita je na cestovním ruchu velmi závislá. Poskytuje pracovní místa a pomáhá naší místní ekonomice. Je skvělé sdílet naše hory a kulturu s lidmi z celého světa.

HORY

Co považujete za nejkrásnější moment, který jste v horách zažil?

Nejkrásnějším okamžikem je, když můžete pomoci svým klientům dosáhnout jejich cíle, vidět v jejich tvářích tolik radosti a štěstí.

Jak se mění klima v horách v důsledku globálního oteplování?

Když jsem začal lézt, bylo v horách hodně ledu a sněhu. Teď je tam převážně skála. Ledovce ve srovnání s mými prvními roky lezení hodně ustoupily. Ledovce tají a vytvářejí jezera nad našimi vesnicemi. V srpnu 2024 protrhlo jedno takové nedávno vzniklé jezero hráze a zničilo mou rodnou vesnici Thame.

Hory pro vás nejsou jen pracovní prostředí, ale i způsob života. Co pro vás znamenají?

Narodil jsem se v himálajském údolí ve výšce 3 800 metrů, hory nás obklopovaly. Když vidím hory, cítím se velmi šťastný. A konkrétně díky Everestu jsem měl možnost procestovat celý svět. Bez Everestu by mě nikdo neznal.

Mount Everest je pro mnohé symbolem lidské vytrvalosti. Co je podle vás klíčové pro úspěšný výstup na takto náročný vrchol?

Pro úspěšné zdolání Mount Everestu jsou klíčové tyto body: fyzická a psychická připravenost, týmová práce a logistika (potraviny, vybavení, kyslík atd.)

Máte pocit, že jsou dnes horolezci připravenější, nebo je výzva odlišná než v minulosti?

Výzva lezení je víceméně stejná. V minulosti jsme neměli tak dobré vybavení a techniku, takže jsme se museli víc spoléhat na svůj úsudek. Dnes máme skvělou předpověď počasí, ke které máme snadný přístup na svých mobilních zařízeních. Je snazší koordinovat záchranné operace. Na trhu jsou lepší a lehčí oděvy.

Měli by horolezci používat při výstupu na osmitisícovky kyslík? Je pak takový výstup méně hodnotný? Nebo je to naopak dobrý přistup z hlediska zdraví? Jak se díváte na problematiku použití kyslíku při výstupu?

Osobně dávám přednost používání kyslíku. Bez kyslíku jste náchylnější k omrzlinám. Nemyslím si, že je výstup méně hodnotný, když používáte kyslík. Kyslík je rozhodující pro bezpečný výstup na vrchol a návrat zpět. Doporučuji všem, aby lezli s použitím kyslíku.

OSOBNÍ ŽIVOT A FILOSOFIE

Celý život se pohybujete v extrémních podmínkách. Jak vnímáte naši současnou moderní společnost a její zaměření na pohodlí a materiální hodnoty?

Myslím, že je to osobní volba každého člověka. Pokud někdo dává přednost pohodlí a materiálním hodnotám, není na tom nic špatného.

Pokud byste měl možnost promluvit si s mladší verzí sebe sama na začátku své horolezecké kariéry, co byste mu poradil?

Svému mladšímu já bych poradil, aby se vždy připravil, než se vydá do hor. Ujistěte se, že jste získali dostatek zkušeností, než půjdete lézt na jakoukoli horu.

BUDOUCNOST HOROLEZECTVÍ A HOR

V posledních letech se Himálaj stává pro turisty stále dostupnější. Jaký to má dopad na místní komunitu a samotné hory?

Cestovní ruch je velkým zdrojem příjmů pro místní vládu a komunitu. Vnímám to pozitivně. Více turistů v horách ale způsobuje větší znečištění, protože neexistují dobré předpisy pro nakládání s odpady. To je třeba zlepšit. Je srdcervoucí vidět naše hory znečištěné odpadky. Na vodě z Himálaje jsou závislé miliony lidí. Je to vážný problém.

Jak bychom měli přistupovat k ochraně hor a přírody?

Vláda musí zavést přísné předpisy pro nakládání s odpady. Každý by se měl podílet na udržování našich hor a životního prostředí v přirozeném stavu.

Jaký odkaz byste chtěli zanechat budoucím generacím horolezců, trekařů a dobrodruhů, kteří se po vás vydají na stejné cesty?

Zaměřte se na dobrý trénink, buďte připraveni. Soustřeďte se především na bezpečnost. Nezapomeňte se starat o hory.

Šerpa Apa (Nepál)

• Po Tenzingu Norgayovi asi nejznámější nepálský šerpa.
• Nezná přesné datum svého narození.
• Narodil se v nepálské vesničce Thame někdy v letech 1960–1962.
• V dětství mu zemřel otec, který živil celou rodinu – matku, dvě sestry a tři mladší bratry.
• Nestal se tedy lékařem, jak si přál, ale začal působit jako nosič v oblasti Annapuren a Everestu, aby rodinu uživil. 
• 10. května 1990 poprvé stanul na vrcholu Mount Everestu, od té doby na něj vystoupil alespoň jednou každý rok. Pouze v letech 1996 a 2001 se mu to nepodařilo.  
• Poslední jednadvacátý výstup absolvoval 11. května 2011.
• Světový rekord s 21 výstupy na Everest držel do roku 2018, kdy jej předstihl šerpa Kami Rita.
• V prosinci 2006 se s celou rodinou přestěhoval do Spojených států, aby svým dětem poskytl lepší vzdělání a pracovní příležitosti. Žije ve městě Draper v Utahu.